Můj den 1.4.2016

2. dubna 2016 v 12:00 | Anice |  Anicepríl


Nezazvonil mi budík!
Nevím jak se to stalo, ještě večer jsem ho seřizovala. Mám takový ten staromódní, dostala jsem ho od mé pratety k čtrtnáctým narozeninám, byla jsem moc spokojena.
Každopádně mi nezazvonil a nebýt mého hladového jezevčíka, nejspíš bych zaspala i vlastní pohřeb. Ten malý ťuňta se mi totiž vyšplhal na postel a začal mi olizovat obličej :-D

Už od mého probuzení jsem se necítila zrovna nejlépe. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem si uvařila horký čaj a změřila si teplotu. Teploměr ukazoval 38°C a mně bylo jasné, že bych radši měla zůstat doma a vyležet to. Bohužel jsem dnes měli psát velice důležitou slohovku a já se už měsíc učila nová slovíčka, kterými bych mému příběhu dodala šmrnc. Rozhodla jsem se tedy, že nikomu neřeknu můj stav a půjdu jako obyčejně do školy...s kupou prášků v batohu. Na autobusové nádraží jsem se táhla hlemýždím tempem, bylo mi opravdu strašně a dokonce jsem přemýšlela, že ta slohovka mi za to nestojí. Naštěstí jsem se chorobou nakonec odradit nedokázala a na autobus se dostala poměrně brzo. Nebo spíš měl řidič opět zpoždění :-/ Tohle mě na našem městě vážně štve. Vždy, když se člověk někam potřebuje dostat v čas, autobus, vlak nebo tramvaj má zpoždění, hrůza.
I tak jsem se ale do mé školy dostala včas na to, aby mě školník nezamkl za pozdní příchod. Udýchaně jsem vběhla do třídy pár vteřin před učitelkou, vytáhla si psací potřeby, prízdný papír a pořádně se napila, protože jsem místo hrdla měla hotovou pustinu.
Paní učitelka nám zadala téma slohovky, bylo to vyprávění na téma Život v patnáctém století. Radostí jsem vykřikla a všichni spolužáci se na mě nechápavě podívali. Vůbec jsem si jich nevšímala, popadla propisku a začala psát. Tohle téma bylo pro mě jako dělané, miluji vše, co se tohoto období týká! Slohovku jsem psala až do poslední minuty hodiny češtiny a pyšně ji odevzdala naší učitelce.
Paní učitelka si ji překvapivě okamžitě přečetla a hrozně mě pochválila. Velmi se jí líbili historická a knižní slova, prý, jako kdybych v té době někdy žila! Ihned jsem textla mamce, že mi učitelka dala jedničku s hvězdičkou a mamka mi s radostí oznámila, že zítra půjdem na zmrzku.
Pak jsme měli pár dalších hodin, třeba biologii, matiku, chemii a tělocvik. Ten já moc nemusím, protože jsem docela neohrabaná. No tentokrát jsem se rozhodla cvičit, protože už minule jsem se vymluvila na bolest nohy a předtím na to, že mám zrovna svoje dny. Já vím, jsem hrozná :-D
V těláku jsme hráli vybiku proti klukům a potom dělali kotouli a podobné věci, které mi jsou k ničemu. Po tělocviku byl konečně čas oběda a mně přestaly působit prášky. Opět mi bylo na umření, tak jsem zalezla na záchodky, kde strávila zbytek oběda. Pořád se mi zvedal žaludek, jako bych byla na plavbě po karibiku - nahoru a dolů, nahoru a dolů...Asi za půl hodiny už to nebylo tak hrozné. Už jsem chtěla odejít, když v tom na záchodky vlezly dvě holky. Jednu z nich jsem podle hlasu poznala - moje kamarádka Kamila.
Chtěla jsem počkat než odejdou, protože mi bylo trapné, že jsem tady strávila celých dvacet minut. Sedla jsem si zpět na mísu a poslouchala, o čem se holky baví. Kamila začala vyprávět o mě, že jsem zamilovaná do Járy a jak je to ubohé, když každý ví, že to táhne s Luckou.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Moje nejlepší kamarádka si myslí, že jsem ubohá? Vždyť nezná celou pravdu, nevidí, jak se na mě Jára každou chvíli dívá. A s Luckou ani nejsou tak často, přes den spolu sotva promluví....
Ta druhá, pořád jsem nevěděla, kdo to je, ale zněla jako moje spolužačka Kateřina, se hlasitě zasmála a řekla, že jsem úplná trapačka a měla bych krotit hormony. V ten okamžik jsem myslela, že vybuchnu zlostí, ale naštěst jsem se ovládla. Od těch dvou slepic, které se před každou osobou mužského pohlaví na této škole natřásají jako nějaké prostitutky, si přece nenechám zničit den. Chvilku jsem počkala, než obě zmizely, a potom se vydala na poslední hodinu. Zrovna byla rodinná výchova, ve které jsme řešili rodinné vztahy a rodokmeny. Za úkol jsme dostali jeden vytvořit. Takové úkoly, kde mám psát o sobě a svých známých mám moc ráda, a ráda se od svých prarodičů dozvím, odkud vlastně pocházejí a jaký byl zrod naší rodiny.
Škola skončila a já pospíchala domů, protože to na mě zase lezlo. Někdo mě ale chytil za rameno a s falešným úsměvem mě pozdravil.
Kamila.
Zavrtěla jsme hlavou, odtrhla se a pelášila domů, neměla jsem na tu nádheru vůbec náladu. Doma jsem uviděla babičku na pohovce. Ihned jsem si k ní přesedla, do ruky si vzala tužku a papír a začala se vyptávat na naše předky. Babička dokonce ze skříňky vytáhla nějaké fotografie a také rodné listy a vyprávěla mi. Vše jsem se zájmem poslouchala a pečlivě si zapisovala, abych oslnila našeho pana učitele a taky Kamilu, která určitě dostane minimálně trojku.
Pak nás maminka zavolala na večeři, měli jsme guláš s knedlíky, a já si přidala, protože mě ta nemoc vyhladověla.
Než jsem zalehla, podívala jsem se na mé oblíbené pořady v televizi, přečetla pár stránek ze včera zakoupených knih a pak usoudila, že jsem moc unavená na to si ještě něco nakreslit.
Usnula jsem prakticky ihned, ale nespala jsem trvdým spánkem, několikrát jsem se probudila, protože mi buď byla zima, teplo, měla jsem žízeň nebo potřebovala smrkat.
Jak já nesnáším nemoci!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tentononc Tentononc | 2. dubna 2016 v 12:46 | Reagovat

Co to? Dneska už apríl není...

2 Sophie Sophie | Web | 2. dubna 2016 v 21:40 | Reagovat

Ber to pozitívne! Ak by si do školy nedošla, pozabúdala by si veci a možno by to bolo horšie, takto to máš za sebou :) Vidíš, chcela by som mať vašu telocvikárku, naša je milá, ale 2x za sebou necvičiť, to neznesie xD Ja telocvik nemám rada, lebo proste nie som atlét ako ostatné doevčatá v našej triede xD Tak a Kamilu síce nepoznám, ale toto ma dosť naštvalo. Nemá asi lepšie veci na práci, ako ohovárať najlepšiu kamarátku? Nech ide niekam(prepáč, ale musela som to napísať). Túto úlohu sme dostali v 2. triede, bola to sranda xD Ale vám to dali až teraz, no, asi ste to písali aj predtým, neviem, neriešim xD Veď je to rodinná náuka xD Ale pozri, je tu víkend! A budeš môcť lddychovať x3
Každopádne, super článok, super zmena témy blogu :)

[1]: A je snaď marec?🙄

3 Tentononc Tentononc | 3. dubna 2016 v 12:14 | Reagovat

[2]: Já nejsem Slovenka...

4 stuprum stuprum | Web | 3. dubna 2016 v 19:41 | Reagovat

O patnáctém století se mnoho mluví, ale kdo ho opravdu zažil?
Ututlané nevěry královen s podkoními atd.

Každopádně bych si nepřál být v té době na planetce. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Antispam.er.cz