Můj den - 31.3.2016

1. dubna 2016 v 14:00 | Anice |  Anicepríl
Ráno mě můj budík probudil přesně v 7:00. Vylezla jsem z postele, nakrmila mého trpasličího jezevčíka a otevřela dveře koupelny, kde jsem pozdravila babičku, která právě uklízela vanu. Napadlo mě, že jí pomůžu, ale babička mi prozradila, že na mě v kuchyni čeká můj nejoblíbenější makový koláč. Dala jsem si tři kousky! I když jsem si už kolikrát říkala, že takhle si dlouho tu mou postavu neudržím.

No nic. Škola volala a já si oblékla bundu, protože i přes hezké počasí jsem se bála, že nastydnu. Přece jenom docela foukalo. Z našeho domku jsem vyšla přesně v sedm hodin a třicet minut. Cestou na autobusovou zastávku jsem se kochala přírodou a také krásným výhledem na celé naše městečko. Do uší jsem si dala sluchátka a poslouchala šumění moře. Procházela jsem kolem krámku, kde prodávali knihy za pár kaček, a protože jsem měla ještě čas, rozhodla jsem se, že si udělám radost. Vybrala jsem si asi pět knih, z nichž dvě byly od mé oblíbené autorky Jane Austinové, pak Deník Dity P, kuchařka, kterou mi každý doporučuje, a potom dvě pro mě neznámé knížky s moc hezkou obálkou. Vím, že by se knihy neměli soudit podle obálky, ale takový mix barev a tvarů mě úplně dostal!

Do školy jsem dorazila něco málo před osmou. Ve třídě mě přivítaly mé kamarádky a taky dva kluci. jeden z nich, Jára, na mě mrknul. Začala jsem se červenat a rychle šla na své místo, aby si toho nevšiml.
Za pět minut zazvonilo a do dveří vešla naše paní učitelka. Měli jsme hodinu matematiky, ve které jsme probírali logaritmy a další zbytečnosti, které stejně ve své budoucí profesi nebudu potřebovat. Nevím, jestli jsem to již někdy zmiňovala, ale vždy jsem toužila stát se knihovnicí ve zdejší knihovně a nebo administrativní pracovnicí :) Jo, já vím, jak jsem tu skoro rok básnila o tom, že mám miliony, triliony a nebudu muset nikdy pracovat jako všichni...tak už to nevytahujte, prosím.
Každopádně po hodině matematiky se stala zvláštní věc, o které jsem se musela zmínit!

Dvě minuty před začátkem další hodiny jsem rychle utíkala do školního občerstvení, abych si koupila obloženou housku. V tom ale zazvonil můj mobil z roku 2005 (no co, nemám potřebu mít nějaký smartphone, když mobil mi slouží pouze na volání a občasné psaní sms!). Byla to moje mamka, která mi oznámila, že babičku zrovna přivezli do nemocnice - prý si zlomila nohu, když se snažila dát ptáčkům na strom krmítko.Zhrozila jsem se a utíkala do ředitelny, abych oznámila paní ředitelce, že musím jít domů z rodinných důvodů. Paní ředitelka, zapšklá postarší dáma nosící každý den křiklavě růžový oblek, mě ale nechtěla pustit. Ihned jsem volala mámě, aby si s paní ředitelkou promluvila a řekla jí, že prostě musím odejít, jde tu přece o moji babičku! Ani nevíte, jak jsem se v tu chvíli třásla vzteky....a taky strachy. Co když si nezlomila jenom nohu? Už jí táhlo na osmdesát, mohla to být i kyčel a pak by zůstala na vozíku :( Máma mě naštěstí uklidnila, že babička je v pořádku a nemám se strachovat. Vrátila jsem se tedy do třídy, kde jsem se omluvila učiteli přírodopisu a posadila se zpět na své místo.

Zbytek školy byl docela nudný jako každý jiný den. Hodiny moc neutíkaly, a tak jsem si do méhu bloku psala nápady na články pro můj internetový blog. Po poslední hodině jsem se vydala do města, kde jsem se měla setkat s moji kamarádkou Kamilou, která chtěla jít do kina na Zápisník jedné lásky. Divila jsem se, že takhle starý film pořád promítají v kinech, ale Kamí mi oznámila, že je to jenom speciální akce a pár to má za polovic. No...nechtěla jsem předstírat lesbický pár s mojí kámoškou, tak jsem odmítla a spíše navrhla Deadpoola, protože Ryan Reynolds je fakt kus. Filmu bych dala asi 60 %. Přišlo mi to celkem nelogické a nic z toho se ve skutečném životě opravdu stát nemohlo. No prostě to bylo dost přitažené za vlasy a kdyby tam nehrál můj oblíbenec (který vlastně může za tak vysoké hodnocení!), tak bych vyhozených peněz i litovala.

Když jsem se podívala na telefon, nemohla jsem uvěřit svým očím!!!!! Bylo už šest hodin odpoledne a já naprosto zapomněla jít za babičkou do nemocnice!!! A taky jsem měla nakoupit!!! Nevěděla jsem, co udělat dřív, a tak jsem poprosila Kamilu, jestli by za mě nenakoupila nějaké rohlíky a salám, zatímco se půjdu podívat za babičkou.
Nemám rád nemocnice...smrdí to tam dezinfekcí a i když bílé plášty mají lidi uklidňovat, mně příjdou děsivé. Babička byla v oddělení zlomenin. Navštívila jsem jí v jejím pokoji, kde byla jak máma, tak táta, a oba se na mě překvapeně podívali. Dceruško, co tu děláš, zeptal se taťka, tak jsem mu vysvětlila, že jsem prostě babičku musela vidět. Mamka mě objala a já si přisedla k babičce na postel. Ze svého batůžku jsem vytáhla osmisměrky a sudoku, aby se zde nenudila a poté se vydala opět domů, abych se mohla učit na zítřejší test z chemie.

Když jsem přišla domů, šla jsem do kuchyně, kde jsem si připravila můj oblíbený heřmánkový čaj a k němu chleba s máslem a mrkev. Při okusování mrkve jako malý králík jsem se naučila celou periodickou tabulku prvků a musím s jistotou říci, že zítra to bude za jedna! Asi v jedenáct mě probudilo odemykání dveří - byly to rodiče a babička. Unaveně jsem je pozdravila a babička o berlích mi přišla dát pusu na dobrou noc.
Ani si nepamatuju, kdy jsem usla.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sophie Sophie | 1. dubna 2016 v 15:41 | Reagovat

Tvoj nový štýl písania mi dosť sadol! :) Vyzerá to, že si mala dosť dobrodružný deň :) Tak Ti prajem, nech to bude za 1, nech sa tvoja babička nenudí a rýchlo sa uzdraví! Hej a tiež Jára, nechcem vám hneď plánovať svadbu a 10 detí, ale myslím, že keď si sa červenala, páči sa ti(Sophie the Sherlock) a nech z toho niečo bude! :)

2 Just Blaze Just Blaze | 3. dubna 2016 v 15:11 | Reagovat

Tohle mě baví, ať je to z různých důvodů, který radši nebudu popisovat :D

3 Wendy Wendy | Web | 4. dubna 2016 v 9:40 | Reagovat

Ahoj Anice. Vím,že jsme se spole nikdy nedohodli a tak bych se ti chtěla za vše omluvit. Neříkám,že tvůj starý styl psaní byl špatný,ale tímhle si najdeš mnohem víc čtenářů 😃. Snad ještě propracuješ na desingu blogu, aby tvůj blog byl DOKONALÝ. Myslím si,že je mnohem lepší psát za  samu  sebe,než za nějakou smyšlenou postavičku (která byla fakt povedená 😂😂😃😊). Je toho hodně co bych ti ještě chtěla napsat,ale nechci ti to tady nějak spamovat. Proto ještě jednou.. OMLOUVÁM SE ANICE;-)
Wendy💋

Ps: Červenání 3:-) ... Jak dlouho se ti líbí?:D kdyžtak bych ti mohla pomoc. Máš-li zájem o nový začátek i se mnou:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Antispam.er.cz