TT - Kdo vlastně jsem?

23. září 2016 v 14:02 | Anice |  TT podle Anice
Čusík xD

Téma tohoto překrásného týdne je "Kdo vlastně jsem?". Samozřejmě všichni v širokém a vysokém okolí vědí, kdo je Anice Květomila Sekačka.. a pokud ne, tak si přečtěte tento článek, ve kterém se vám opět představím, protože za ten rok jste to již zapomněli a to přece já nechci. Chci abyste znali každý detail mého života a těla. Snad vám dostatečně přiblížím můj pohled na mě x)


Jmenuji se Anice Květomila Sekačka. Narodila jsem se jednoho krásného slunného dne v jedné nemocnici mojí mamince, která si prvně myslela, že jsem ta krysa, kterou omylem spolkla před 10 měsíci, a nařídila doktorům ať mě spláchnou do záchoda xD Po dvou měsících, kdy mě vychovávaly krysy, ale bohužel jsem byla nucena jejich panství v kanále opustit, protože jsem sežrala polovinu smečky, jsem se konečně nějakým nedopatřením dostala do mého skutečného domova. Jak, ptáte se? Před dveře našeho statku mě přitáhlo hejno divokých slepic, které patřily naší babitchce xD

Už jako mladá slípka holka jsem věděla, že jsem předurčena k velkým věcem. Co to ale bude, ptala jsem se sama sebe, když mě matka omylem upustila do Grand Canyonu. Co to ale bude, ptala jsem se znova, když mě pochovala společně s babitchkou, která poprvé zemřela...co to jen bude, ptala jsem se, když mě poslala bojovat za její čest do Iráku. Po nástupu do první třídy naší základní školy pro domácí zvěř jsem v tom měla jasno - stanu se uznávanou dojnicí xD Tento sen mi vydržel až do pátého ročníku, kdy na mě začala lézt puberta.
Když jsem se dívala na všechny ty primadony, které kolem mě chodily ve svých šatičkách od Pucciho a v botách od Manola Bahníka, zatímco já se po školních chodbách promenádovala v roztržené igelitce místo šatů a dvou prázdných konzerv kočičího žrádla místo bot, řekla jsem si, že jsem byla předurčena k tomu stát se osobností tohoto městečka xD To se nikdy nestane, jsi pouhá nicka, která nikdy nic nedokáže, pravili mi mnozí, ale spíš to pravila jen moje matka. Tyto řečičky mi dávaly každým dnem větší odhodlání a již na začátku sedmé třídy jsem šla na svoji první brigádu v místní spermabance, abych si mohla dovolit své první šatičky od vietnamské bezdomovkyně, která na ulici prodává oblečení ušité ze svých vlasů a nehtů xD
Ihned poté, co jsem si koupila své první šaty, které jsem nezdědila po popelnici, a vešla do třídy, cítila jsem se jako princezna. Všichni na mě mohli oči nechat, na chodbě se děti zastavovali a ohromeně zírali na moje nové já. O pár minut později jsem však zjistila, že koukají na králičí bobek, který jsem měla přilepen na šatičkách. No už toho mám dost! Rozčílila jsem se a ihned se vydala domů, kde jsem si sbalila svých pět švestek, 12 pomerančů, 2 citrony a 1 meloun, oznámila jsem matce, která se zrovna chystala na ozbrojené přepadení sirotčince, že se stěhuji k mé drahé pramatce, a zavřela za minulostí dveře.
Život u mé babitchky mi změnil pohled na svět. Máma mojí mámi byla vskutku jiná žena. Byla chladnější, mrzutější a někdy mě mlátila kromě bičíkem i svým mohutným opaskem xD Ale i tak byl život u ní sladší nežli předtím a já konečně mohla rozkvést. Můj nástup do nové školy znamenal novou šanci, musela jsem se proto všechny šokovat a dát jim najevo, kdo je tu nová paní. Ihned jsem vyrazila do knihovny a hledala informace o věcech, které jsou teď in a cool. Proč sis to nevyhledala na Boogle, ty krávo vypatlaná, ptáte se? Protože na naší farmě jsem takové slovo neznala omg xD Když jsem však přišla do knihovny, knihovnice mě zasvětila do tajů internetových vod. V mžiku oka jsem si našla několik modelů, které jsem si překreslila na papír, ale knihovnice se zeptala jestli jsem ***** a ty obrázky mi vytiskla. Rychlostí blesku jsem běžela k babce, hodila obrázky před ní a nařídila jí, ušít mi takovéto šatičky nebo jí rozsekám na malé kousíčky tímto kuchyňským nožem, který držím v mé pravé ruce. Babitchka mě okamžitě poslechla a s pláčem mi ušila ty nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy vdiěla. To jsem si ale jen představovala. Ve skutečnosti mě zavřela do klece v našem sklepě a nařídila mi, ať si to ušiji sama xD
Asi po dvou dnech bylo hotovo. Šaty, po kterých jsem celý život snila, jsem si oblékla a mohla nastoupit do nové školy. Hned u vchodu si mě ochranka zdržela na celých 45 minut, protože jsem byla děsně žhavá a chtěli se mnou flirtovat...ale to jsem si jen představovala, a ve skutečnosti mi prohledali celý batoh, ve kterém našli 2 gramy kokainu xD Když jsem se konečně z tohoto nedorozumění vyvlékla, ocitla jsem se na školní chodbě. Cítila jsem se jako naprostá královna vesmíru, císařovna mléčné dráhy a baronka galaxie. Vykročila jsem levou nohou, protože je to znak dominance nad ostatními, pohazovala jsem vlasy ze strany na stranu a zardousila jimi tak slabší protivníky. Šprtům, kteří prošli kolem, jsem strčila hlavu do umyvadla, koše nebo drtičky odpadu, a sexy chlapcům, kterým právě končil fotbalový trénink, jsem laškovně pohladila rozkrok xD Náhle jsem však narazila na skupinku tří děvčat oblečených stejně dobře jako já, namalovaných stejně stylově jako já a s účesem stejně lesklým jako strst divoké tygřice z Afriky...a taky jako já xD Prošly kolem a házely na mě pohrdavé pohledy, kterým jsem se úspěšně vyhnula. Byla jsem šokována, že již nejsem největší šťabajzna na této škole a začala jsem plánovat jejich důkladnou vraždu, která se měla uskutečnit přesně za týden v 6:05 na parkovišti před školou. Tento plán by zajisté dopadl podle mých představ, ale to by se nesměla objevit ta tupka Jarmila Jones. Ano omg, samozřejmě mluvím o své nejlepší a drahé přítelkyni na život, smrt a posmrtný život v pekle. To ona mi otevřela nové obzory. Potlačila ve mě touhu pomstít se všem těm běhničkám, které se snažily převíšit moji prestiž, ineligenci, krásu a velikost podrpsenky xD Díky Jarmile jsem poznala samu sebe, tu, která opravdu jsem. Nádherná bytost, která se nemusí za nic stydět. A rozhodla jsem se, že se s mým životem podělím s celým světem.
Na Booglu jsem si vyhledala ,,Jsem stavnata teenka a chci se se svym spickovym zivotem plnym sexualni dravosti a malichernosti podelit ostatnim na nejakem webu pripominajici denicek ale kde muze moje slava rust do velkych vysin #blessed" a našlo mi to pouze jednu stránku - Blog.cz xD
Velmi mě zaujalo jméno admina - Standa. Zní to tak noblesně a rafinovaně zároveň! Netrvalo to dlouho a blog na této stránce jsem si založila i já! Nejdříve mě moc lidí neznalo, ale to jsem si jen představovala...ve skutečnosti mě od prvního článku znal celý internet, hltal mé božské storky a nemohl se dočkat dalšího článečku z mé dílny, ve které chovám 78 afrických otroků, kterým mé zážitky diktuji xD

A tohle jsem já. Opravdové já. Anice Květomila Sekačka, první blogová dáma, panička s dobře stavěnou postavou, lesklými rty, inteligentním kvocientem převyšující bod varu ve fahrenheitově stupnici, žena s dokonalým stylem, osobitým humorem a šlechtickou modrou krví.

Snad jste rádi, že jste se opět mohli dočíst něco z mé minulosti a soukromí, a uvidíme se u dalšího článku, jehož téma vylosuji z klobouku, do kterého mi 78 afrických otrků vhodilo svůj nápad.

Papíííínek xD

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. září 2016 v 14:52 | Reagovat

Výborný článek, takhle jsem se dlouho nenasmála :-D  :-D

2 Mirenia Mirenia | Web | 23. září 2016 v 21:36 | Reagovat

Výhoda :D já si šaty můžu ušít sama :D Jinak super článek. Umírala jsem smíchy :D

3 stuprum stuprum | Web | 24. září 2016 v 1:24 | Reagovat

Ušila sís sama šaty. Ve snu! xD

4 Anice Anice | E-mail | Web | 24. září 2016 v 10:34 | Reagovat

[1]: Já taky! xD

[2]: Dík xD

[3]: Bože, neshazuj mě! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Antispam.er.cz