Strašidelné příběhy - Babitchka

29. října 2016 v 20:00 | Anice



Již jsem nebyla nejmladší, ale v práci jsem byla od rána do večera, abych uživila naši rodinku.

A paní Sekačko, kolik je vám vlastně let, zeptal se Gaymír, který zrovna ležel v přenosném solárku, které vytáhl ze své kabelky xD Babka ho napomenula, že na takovéto věci se žen ptáti nemá a pokračovala ve vyprávění.

Zrovna bylo 30. října a já šila na zakázku kostým vesnické prostitutky pro moji máti. Tehdá, za starých časů, to byl nejoblíbenější kostým selek naší vesničky. Moje matka však nikdy nebyla spokojená. Každičký kostým, který jsem jí ušila, zapálila pochodní a donutila mě vytvořit další. Pracovala jsem jako otrokyně. Jako naše otrokyně, ale s rozdílem, že jí matka alespoň platila kukuřicí.

To mi něco připomíná, řekla jsem, když jsem matce leštila sbírku diamantů a Sam si leštila sbírku robertků xD


Po několika hodinách, kdy jsem byla zavřena v místnůstce o rozloze 1x200 cm, jsem se rozhodla pro malou přestávku. Vyšla jsem na čerstvý vzduch a zapálila si doutník, jenž jsem si vyrobila z pergamenového papíru a usušeného listí. Všude byla tma a nikde ani živáčka. Docela jsem se bála, protože se tradovalo, že den před Halloweenem se zde potuluje duch vraha, který byl před sto lety popraven a zabíjí nevinné děvečky mladého věku hrozivou zbraní, která byla vyrobena z kostí jeho obětí.

Ty jsi byla někdy mladá, bábo? Zeptala jsem se úplně normálně a babinka mi nařezala na holou sedinku xD

Slyšela jsem matku, jak na mě volá, abych pokračovala v šití, nebo na mě požene naše lovecké psy. Otočila jsem se k odchodu, ale pak jsem ucítila něčí přítomnost. Někdo byl za mnou. Neodvážila jsem se otočit. Urychleně jsem vlezla do naší chatrče utvořené ze slámy a kozích výkalů, a zabouchla za sebou dveře.
,,Co to probůh děláš, Apoleno!" okřikla mě moje matka a nařídila naší otrokyni, aby mě zbičovala. Začala jsem brečet, že venku je duch, který nás všechny chladnokrevně vyvraždí, ale matka mi samozřejmě neuvěřila. Za trest mě zavřela do místnosti o velikosti 20x20 cm plné hnijících vnitřností otrokyň, které neuposlechly její rozkazy, a mně nakázala, abych se nad sebou zamyslela. Celou noc jsem nemohla usnout a asi ve tři hodiny ráno (usoudila jsem to podle postavení měsíce) jsem opět ucítila něčí přítomnost. Tentokrát to ovšem bylo jiné, cítila jsem, že ta bytost do mě vešla!
Naštěstí...nebo naneštěstí...to byla jedna z otrokyň, která do mě strčila svou ruku. Tu jsem jí usekla pomocí nožíku, který jsem si vytvořila z mé dřevěné botasky, šatstva ze slámy a nože, který jsem ukradla z kuchyně těsně před mým zavřením. Pomocí nože jsem otevřela dveře a spatřila spící matku. Pomalu jsem odešla k vchodovým dveřím, otevřela je a vyšla do chladné a bezesné noci.

Ale babi, tohle se přece nestalo! říkala jsem, když si četla její autobiografii s názvem ,,Můj život v desatero stoletích". Bábrle mi knihu zaklapla, zapálila a pokračovala v příběhu.

Hledala jsem místo, kde bych se skryla před svojí diktátorskou matkou, ale nic mě nenapadlo. V jedné ulici, která byla proslulá tím, že jsou zde hambince, jsem však uviděla něco šokujícího. U jednoho z podniků stála žena, která vypadala, jak kdyby zemřela před sto lety. Poznala jsem to podle jejího šatstva. Podobné jsem měla doma, protože mi je odkázala moje praprabába. Uteč Apoleno, nebo zemřeš, křičela na mě ta žena a já ji....neposlechla. Doteď toho lituji. Kdybych ji poslechla, můj život by vypadal zcela jinak. A Anice by neexistovala. Každopádně -

Počkat, cože? proč bych neexistovala? Jak to můžeš proboha vědět, když jsi ji neposlechla? ptala jsem se, když jsem četla její druhou autobiografii ,,Moje zážitky z cest časem". Babitchka knihu prohodila oknem a poté jím prohodila i Susan xD

Stála jsem v té ulici a čekala, co se stane. Žena, které určitě zemřela před sto lety, sama utekla, a v ulici jsem byla už jen já. To jsem si ale jen myslela. Ve skutečnosti tu byl i ON! Kdo on, ptáte se? No přeci ten slavný vrah, který vyvraždil polovinu naší vesnice. Dlouhou dobu jsem ho cítila, ale neviděla jsem ho. Kdo je tu, tázala jsem se vyděšeně a nikdo neodpovídal. Myslela jsem si, že blouzním, a tak jsem si dala jed na krysy, což byl v naší době účinný lék xD Nepomáhalo to. Najednou jsem pod mojí suknící z rákosu ucítila chlad. Myslela jsem, že je to průvan, a tak jsem zavřela pusu. Ale ten chlad tam stále byl. Pomocí dvou klacků jsem si vytvořila oheň, jeden z klacků zapálila, a posvítila si na mé nohy. ČÍSI RUKA MI SAHALA NA MOJÍ V-

Babi, nechceme slyšet o tvé....tvé....ani to nedokážu říct, pravila jsem a vyzvracela se do kýble xD
Božínku Anice, nepřerušuj pořád tvojí babitchku, vynadal mi Gaymír, který byl zcela pohlcen babitchiným příběhem. Seděl jí na klíně a hleděl na ni s napětím v očích xD

Vagínu! Naštětí to byla jen naše otrokyně, která mě celou cestu špehovala. Aby mě neobtěžovala, tak jsem ji zapálila a posunula se kousek dál. Vítej Apoleno, dnes v noci se to stane, snad jsi na to připravena, ozvalo se z ničeho nic odnikud. Vystrašeně jsem vyvalila oči a začala se rozhlížet. J-j-je tu někdo, tázvala jsem se a hlas mi odpověděl, že... ANO! Málem jsem strachy omdlela, ale protože jsem žena ze silného rodu Sekaček, nedala jsem se. Okamžitě vylez, ať ti můžu upravit fasádu, křičela jsem jako posedlá.
Muž s jelení maskou oblečený jako rolník vystoupil ze stínu a v ruce si přidržoval pen-

Tenhle příběh je čím dál víc vzrušující, pravila Sam, a deka, kterou se zakrývala, se podivně zvedala a zase klesala xD
Babi, penis si přece určitě nedržel, řekla jsem.
Penis? Omg, jsi vypatlaná kravka? V ruce držel svou peněženku, myslel si, že jsem sličná děva cudných mravů!!

Když jsem mu vysvětlila, že neprodávám svoje tělo jako moje matka, moje teta, moje babička nebo moje sestra, ani jako ta paní na druhém konci ulice, muž v masce odešel. Oddychla jsem si, že se tentokrát nestanu obětí chladnokrevného zabijáka. Šeredně jsem se zmýlila! Každopádně jsem se rozhodla, že na této ulici již nezůstanu a vrátím se domů, i když mě matka nejspíše potrestá roční hladovkou. Když jsem přišla před chatrč, dveře byly otevřené!.. Po minutce jsem si však vzpomněla, že vchodové dveře nemáme. Vstoupila jsem dovnitř a rozhlížela se, kde je matka. V jejím pelechu z husího peří nebyla a na kavalci také neležela. Tak kdepak jen může být? Najednou na mě kápla krev!
Opatrně, jako ve zpomaleném záběru, jsem se podívala nahoru. Zbledla jsem hrůzou.
Ze senné střechy viselo 40 rozpáraných těl našich otrokyň, jejich střeva se houpala sem a tam, jedné z nich pořád cukala ruka. Rychlým pohledem jsem je přejela, snažíc se najít mezi nimi svou drahou matinku, ale nebyla tam. To znamenalo, že ji vrah buď unesl a nyní ji mocně znásilňuje, nebo stále žije. Ale ne Apoleno, to jsi na omylu, ozval se opět nějaký tajemný hlas za mnou. Hned jsem se otočila a uviděla, že na zdi naší chatrče je nakreslen kříž.

Tak jsi vzala zbíječku a zjistila, že vrah zazdil tvoji matku do zdi, konec. A teď já, řekla jsem nadšeně a babka se cítila dotčeně. Vyhodila jsem tu stařenu z pokoje a usadila se na její místo.
Takže, můj příběh se stal před pár měsíci a je opět naprosto pravdivý a strašidelný, že se vám zježí chloupky na vašich lasturkách.Připravte se na teror, dámy.

Začala jsem vyprávět.

ANICIN DĚSIVÝ PŘÍBĚH BUDE PUBLIKOVÁN 31.10.2016 VE 20:00.



 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Antispam.er.cz