Strašidelné příběhy - Bree

25. října 2016 v 18:00 | Anice |  AniceWeenský týden
OMG už se usaď, křičela jsem na Susan, která 5 krát spadla ze židle a 7 krát z pohovky. Ze své mocné kabelky jsem vytáhla svíčky, položila je na stůl a zapálila. Děvčata, máme zde opět Aniceween a musíme navodit tu správnou atmosféru, pronesla jsem. Najednou začala hrát erotická hudba a Sam se začala svlékat. Takhle jsem to nemyslela, vyhubovala jsem jí xD
Nejsme na to moc staré? Zeptala se Bree, která z naschvál omšelých svícnů ověšených pavučinami udělala naleštěné zlaté svícny, které by za $363 635 mohla prodat kterémukoliv klenotnictví. Cože? Ale děvčata, povídala jsem těm starým vrásčitým mrtvolám...jste skoro stejně mladé a krásné jako já xD Takže.. kdo chce začít jako první se svojí strašidelnou storkou, která změnila jeho život a od té doby se ve spaní počůrává a někdy i něco víc? Nikdo se nehlásil, tak jsem navrhla, že z mé kabelky budeme losovat jména. Na všechny lístečky jsem napsala jméno své, protože jsem chtěla začít, ale nakonec Susan vylosovala... matku? Jak se to stalo, ptala jsem se sama sebe, když se matka zvedala ze své semišové pohovky posázené rubíny. Rozevlála své šaty, které byly slepými mnichy ušité z mraků alžírské nejvyšší hory pojmenované po ní samotné. Převrátila jsem oči, a matka si toho všimla a udeřila mě svým bičem, který byl spleten ze tří zlatých vlasů děda Vševěda xD A co kdybych začala já, navrhla Bree, když všem rozdávala svojí kuchařku, kterou právě dopsala, a už nám z ní na plotně vařila lahodný pokrm xD Všechny jsme souhlasily. Bree se tedy usadila, u toho pletla svetr pro celou ulici a připravovala večeři o 12 chodech.

Takže, byl to den před Halloweenem, a já toho měla jako vždy hodně. Musela jsem uspořádat pravý nefalšovaný večírek, který by byl na úrovni noblesní paničky jako jsem já. Hned zrána jsem vyběhla v mém župánku před dům, ze schránky vytáhla poštu a běžela uvařit kávu a snídani pro mého chotě.

A který manžílek to byl? Pornson, Sex nebo někdo jiný, zavtípkovala jsem a Bree mi na oplátku podala dvanáctipatrový jablečný koláč.

Když jsem však mého muže, je jedno kterého z šesti, volala do kuchyně, nikdo se neozýval a nikdo nepřicházel. Pomyslela jsem si, že opět trůní na záchodě, a tak jsem mu kafe položila na konferenční stolek z dubového dřeva, vyřezávaném na zakázku. Samozřejmě jsem pod šálek položila podšálek. Hihihi.

Čemu se ta kravka směje, ptala se Sam, když si to dělala naleštěným svícnem xD Bree jí ho vytrhla ze spárů, hodila do myčky a pokračovala ve svém příběhu.

Uběhlo několik minut, káva chladla a já začínala být nervózní. Co když se mu něco stalo, ptala jsem se sama sebe a začala uklízet celý dům, protože to já dělávám.

Nebylo by lepší ho jít zkontrolovat, zeptala jsem se, když jsem se s matkou přetahovala o její náhrdelník z černých perel xD

Po dvou hodinách, kdy jsem vypulírovala domy svých sousedek, jsem se konečně šla podívat za manželem. V pokoji nikdo nebyl. Zaklepala jsem tedy na koupelnu, otevřela dveře a můj manžel nikde. Proboha, neunesl ho někdo?

A kdo by ho jako unášel bože, pomyslela jsem si nahlas, přes megafon xD

Rychle jsem místo na policii zavolala děvčatům a všechny jsme se posadily kolem pokerového stolu, Gabča nám nalila sklenku martini a začaly jsme hrát a vyprávět si nejnovější drby z našich životů. Když po šesti hodinách Gabča předala štafetu mě, pověděla jsem jim o mých starostech. Holky na mě překvapeně koukaly. Takže "Je jedno kdo" se pohřešuje? Tázala se Lymetta, když zrovna rodila další dvojčata. Kývla jsem hlavou a začala fejkově brečet. Proč fejkově, ptáte se? Protože jsem moc dobře věděla, kde můj manžel je a taky jsem věděla, že jeho části jsou rozházeny po zahradách mých sousedek.

Cooože? Ale to ti vůbec není podobné, začala jsem protestovat, když si matka zrovna zkoušela klobouky z kolekce Léto 2020 od Kelvina Lejna. Abych nebyla pozadu, tak jsem ze své kabelky vytáhla klobouk z kolekce Léto 1989 a nenápadně si jej nasadila.
Nikdy jsem neřekla, že jsem to udělala, Anice. Když počkáš, všechno to vysvětlím.

Ten den bylo vyhlášeno pátrání. Protože to bylo třicátého prvního října a děti chodily po našem skromném a bezpečném předměstí v maskách masových vrahů, kanibalů, šílených doktorů a vřískotů, muži s motorovými pilami a tahaly za sebou zkrvavený pytel s rozřezaným tělem, neměla to policie, ani my, snadné. Museli jsme vyslýchat každého, někdy to zašlo za hranice lidskosti, například, když policista, se kterým jsem zrovna randila, utýral jedno děvčátko oblečené jako labuť, protože mu nechtělo prozradit, kde najde hlavu "Je jedno kdo", k smrti elektrickým proudem.

Bree, tohle se přece nestalo! Křikla Susan.Tvůj muž tě opustil a ty jsi to jen chtěla zamaskovat, tak jsi všude rozhlásila, že byl brutálně zavražděn. Koukaly jsme na Susan a Bree jako vyvorané myši, ale ve skutečnosti jsme už v polovině příběhu odešly a házely zkažená vajíčká a toaletní papír na domeček sousedů xD Když jsme se vrátily zpět, Bree pokračovala ve svém fejkovém příběhu a Susan byla uvězněna v závěsech u okna xD

Zbytky jeho těla se hledaly několik měsíců, až nakonec našli jeho ruku, mozek a střeva u Susan v lednici. Byla jsem v naprostém šoku, že moje drahá přítelkyni, kterou mám tak ráda, nidky bych o ní neřekla špatného slova, by mohla stát za činem tak brutálním, jaký naše houževnatá a spořádaná ulice nezažila. Protože jsme ale tak dobré přítelkyně, rozhodla jsem se, že o tom policii nepovím, a tak si toto naše malé tajemství střežíme až do konce našich životů. Že, Susan?

Všechny jsme se podívaly na Susan, která nevěděla co říct. Nakonec jenom přikývla a Bree se líbezně usmála.
Tak to by byl můj strašidelný a pravdivý příběh, kdo bude další?

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Antispam.er.cz